Z historie
Od sálových počítačů ke cloudu
19.3.2020
Téměř celou druhou polovinu minulého století byl svět rozdělen na dvě poloviny: Kapitalistickou a socialistickou. Československá socialistická republika byla součástí té druhé. Protože vládnoucí komunisté dlouho považovali počítače za typický rys kapitalismu, dostali jsme se, bohužel, v této oblasti do velkého vývojového skluzu. Teprve v sedmdesátých letech došlo ke změně a do naší republiky začaly přicházet nejprve sálové počítače sovětské výroby a později i počítače vyrobené v tuzemsku. Přídomek sálové naznačuje, že se jednalo o počítače zabírající polovinu prostoru velkých klimatizovaných sálů. Z počátku neměly tyto počítače ani interaktivní rozhraní a komunikace s nimi probíhala pomocí děrných štítků a pásek. Připojené paměti připomínaly spíše pračky na prádlo než hard disky.
Protože tato zařízení nebyla příliš spolehlivá, vznikly servisní týmy, které o ně pečovaly. V Minervě se dosud setkáváme s kolegy, kteří byli vyhlášenými specialisty na opravy sálových počítačů. Na zásahy s sebou vozili osciloskopy, frekvenční oscilátory, mnoho typů zkoušeček apod. K jejich hlavnímu nářadí patřila pinzeta, pájka a kleštičky na nehty, jimiž vystříhávali vadné elektronické díly. Hlavními faktory ohrožujícími chod počítačů, byla snaživá obsluha vysávající z útrob zařízení prach, počasí a otřesy způsobené tvrdší chůzí kolem nejvyššího výdobytku vědy.
Po sametové revoluci v osmdesátém devátém roce minulého století došlo v následujících letech v oblasti informačních technologií k nevídaným změnám. Vstupem předních světových firem, jako IBM, HP, SUN, Digital Equipment Corporacion (DEC) a dalších do naší republiky začala rychlá výměna počítačové techniky.
Výpočetní střediska státní správy a výrobních podniků vybavena sálovými počítači JSEP a SMEP vyžadujícími velké příkony elektrické energie a obrovské klimatizované prostory byly velice rychle nahrazovány novou, mnohonásobně výkonnější a daleko spolehlivější technikou. Ze socialistické společnosti Kancelářské stroje, která instalovala a servisovala před revolucí sálové počítače, se vyčlenila malá skupina lidí, kteří se zaměřili na americkou techniku firmy Digital Equipment Corporation. Za pochodu se učili angličtinu, jezdili na školení a se svým novým partnerem vymysleli a uvedli v život „Upgrade program“ zaměřený na výměnu sálových JSEPů a SMEPů za minipočítače VAX a DEC. Této nabídky využilo velké množství firem včetně Československé armády, Sazky, Kanceláře prezidenta republiky a desítek výrobních podniků. 80 MikroVaxů a 2 Vaxy zajišťovaly i kupónovou privatizaci. Přímým vstupem společnosti „Digital Equipment Corporation do naší republiky jsme se museli přejmenovat na společnost „Digitis“ a později zahájením spolupráce s anglickým partnerem na „Minervu“.
Bylo nám jasné, že nový hardware je natolik spolehlivý, že je nutné zákazníkům nabídnout další přidanou hodnotu. Protože jsme měli blízko k výrobním podnikům, začali jsme hledat SW, pomocí něhož bychom podpořili jejich konkurenceschopnost. Podepsali jsme smlouvu s americkou firmou QAD a začali ve střední Evropě implementovat stejnojmenný podnikový informační systém. Systém QAD měl tehdy nevídanou vlastnost: Byl nezávislý na HW a operačních systémech. To nám umožňovalo navázat na předchozí dodávky serverů do českých podniků. Servery řady VAX a DEC byly mimořádně spolehlivé a výkonné a využívaly nejmodernější technologie tehdejší doby. Jejich součástí byly operační systémy VMS a ULTRIX. ULTRIX byl vlastně značkovým UNIXem výrobce DEC. Když vezmeme v úvahu, že dnes, po třiceti letech, UNIX a LINUX dominují operačním systémům pro podnikové aplikace, musíme obdivovat schopnosti a vizionářství tehdejších programátorů.